Když zaplatíte i obranu konkurence
David proti Goliášovi. S kytarami to souvisí, ale nejde jen o kytary.
David proti Goliášovi (Ai)
Představte si malého prodejce kytar. Rodinný krám, jeden obchod, marže tak akorát na to, aby se to celé udrželo. Jednoho rána mu přijde dopis od Fenderu.
Stojí v něm, ať přestane prodávat kytary ve tvaru, který zákazníci znají sedmdesát let. Ať zlikviduje skladové zásoby. A ať zaplatí náhradu škody.
Pro takového člověka jde rovnou o existenci. Jestli zítra zhasne, nebo ne.
Přesně tyhle dopisy rozeslal Fender během posledních týdnů řadě výrobců a prodejců po Evropě. Argument: výlučná práva ke tvaru těla kytary, kterému se v branži říká “ST”. Mezi adresáty je i česká firma. A ta zareagovala způsobem, který stojí za rozebrání pro každého, kdo někdy platil za odbornou práci. S kytarami to souvisí, ale nejde jen o kytary.
Projet DeFender aneb co udělala česká firma
Praha Music Center, česká firma s kořeny v hudebním byznysu od roku 1991, dostala stejný dopis jako ostatní. Pod značkou Henry’s prodává mimo jiné kytary toho zmiňovaného tvaru.
Najala si na obranu německou kancelář Nordemann (jednu z předních německých IP firem) a česko-slovenskou Štaidl Leška. Sepsali Fenderu odpověď, proč nárok ke tvaru ST podle nich nestojí na pevných základech.
Až sem je to běžné. Velká firma dostane výhrůžný dopis, zaplatí si dobré právníky, odpoví. Nic překvapivého.
Zajímavé je, co přišlo potom.
Nabídka, která nedává smysl (na první pohled)
Henry’s nabídli, že stejnou první odpověď nechají od Nordemanna poslat i jiným prodejcům, kterým Fender napsal. Včetně těch, kteří jejich zboží vůbec neprodávají. A zaplatí to za ně.
Přečtěte si to ještě jednou pomalu. Firma platí právní obranu lidem, kteří od ní nic nekupují. Některým dokonce konkurentům.
Z pohledu klasické úvahy “co z toho mám” to vypadá jako rozhazování peněz. A právě tady je ta zajímavá část.
Proč je to chytré, ne jen hezké
První odpověď Fenderu byla určitě drahá. Dva týmy právníků, dvě jurisdikce, analýza nároku. To se zaplatí jednou. Jakmile ale ten dokument existuje, poslat ho dalšímu adresátovi stojí skoro nic. Mění se jméno, adresa, pár detailů. Hlavní práce je hotová.
Henry’s tedy nedarovali deset nových obran. Vzali jednu věc, kterou už museli zaplatit, a nechali ji pracovat na víc místech. Náklad navíc je minimální a dopad je veliký.
A dopadů je víc, než se zdá.
Fenderova taktika stojí na izolaci. Rozešlete dopisy desítkám malých hráčů zvlášť. Každý sedí sám, leká se, a počítá, kolik ho bude stát německý právník. Taktika předpokládá, že pod takovým tlakem hodně z nich raději podepíše, co po nich někdo chce, jen aby měli klid. Předpokládá, že většina podepíše ze strachu a z únavy. Budou naštvaní, ale oprávněnost nároku v tu chvíli nikdo nebude neřešit.
Společná, profesionální odpověď ten mechanismus láme. Dvacet stejných dopisů od stejné kanceláře je úplně jiná situace než dvacet vyděšených krámků, každý sám za sebe. Tlak, který funguje na jednotlivce, na koordinovanou skupinu nefunguje.
K tomu reputace. Henry’s si tímhle krokem koupili něco, co se běžnou reklamou nedá pořídit: pověst firmy, která se v hudební branži postaví za malé prodejce, když jde do tuhého. Pro byznys, který stojí na komunitě nezávislých obchodů, je to silnější než jakákoli kampaň.
Tady je odkaz na projekt DeFender od Praha Music Center
Co si z toho vzít, i když nikdy neřešíte kytary
Položte si jednu otázku. Co jste si v poslední době nechali draze připravit, a teď to leží a používá se jednou?
Právní rozbor. Šablona smlouvy. Interní metodika. Analýza trhu. Prezentace, do které šly desítky hodin. Většina firem se na takové věci dívá jako na náklad, který se utratil a odepsal. Použiju, založím, zapomenu.
Přitom hodnotná práce má jednu vlastnost: jakmile jednou vznikne, druhé použití je skoro zadarmo. Pak se vyplatí ptát jinak. Kde všude to ještě může pracovat?
Henry’s na to přišli u právního dopisu. Vy to možná máte u něčeho úplně jiného.
Má to své hranice
Abych nedělal z jednoho příběhu zákon. Tahle logika neplatí všude.
Občas je už zaplacená věc důvěrná a sdílet ji nejde (klientské materiály třeba ne, nikdy). Občas to, co u jednoho fungovalo, u druhého nesedí. Sami Henry’s to přiznávají u výrobců kytar: hotová příprava jim poslouží jako základ, ale obrana konkrétního modelu se musí dopsat na míru, a to už zadarmo nedostanou. Štědrost taky není vždycky tah, který se vrátí. Někdy je to prostě štědrost a stačí to.
Zajímavější je teď ten druhý tah. Praha Music Center se nebránila jen sama za sebe. Vzala obranu, kterou musela zaplatit, a udělala z ní obranu pro celou branži. Levně, chytře, a mimochodem tak, že na to lidi nezapomenou.
To je strategie schovaná v gestu. A těch je v byznysu pořád málo.
Pro ty co chtějí trochu víc informací.
Co Fender vlastně udělal (celý příběh od začátku)
Teď zpátky na začátek, protože ten spor je mnohem větší než jeden dopis.
Na konci roku 2025 vyhrál Fender u Zemského soudu v Düsseldorfu (spis 14c O 64/25) takzvaný rozsudek pro zmeškání. Žaloval čínského prodejce, který přes AliExpress vozil do Německa levné kopie Stratocasteru. Prodejce se nebránil. Nepřišel, neodpověděl. Soud proto rozhodl v jeho neprospěch v podstatě automaticky.
A právě obsah toho rozhodnutí je výbušný. Soud uznal tvar těla Stratocasteru jako autorské dílo (užité umění), chráněné podle německého práva minimálně do roku 2041. Popsal ho jako víc než jen funkční předmět: měkké křivky připomínající lidské tělo, asymetrické rohy, charakteristickou ergonomii, ve které je rukopis Lea Fendera.
To je z právního hlediska podstatné. Autorská ochrana trvá mnohem déle a sahá mnohem šíř než ochranná známka nebo patent. Jeden tvar, sedmdesát let starý, najednou drží silnější karty než kdy dřív.
Na tomhle jediném rozsudku pak Fender (přes mezinárodní kancelář Bird & Bird) v roce 2026 postavil celou vlnu. Rozjel cease-and-desist dopisy proti výrobcům kytar ve stylu Strat po celé EU, a dokonce i proti americkým firmám, pokud míří na evropský trh.
Co ty dopisy typicky žádají:
okamžitě zastavit výrobu, prodej i marketing “závadných” kytar,
podepsat tvrdé prohlášení se smluvní pokutou,
stáhnout, a v některých verzích i zničit, skladové zásoby v EU,
vydat kompletní účetní data o počtech a tržbách jako podklad pro náhradu škody.
V některých dopisech padla i konkrétní částka, 250 000 eur jako smluvní pokuta. Fender pak v médiích couvl. Prý zničení zásob nepožaduje, jen ho zmiňuje jako možný právní prostředek, a cílem je redesign, ne likvidace malých dílen.
A pak do toho vstoupil mimo jiné i další Thomann, ten na Fender velikostí stačí. Thomann, největší hudební obchod na světě a majitel značky Harley Benton, oznámil, že na Fender sám podává žalobu. Argument: jeden rozsudek pro zmeškání nemůže být základem pro plošné nároky proti desítkám výrobců po celém světě. Thomann chce, aby to soud posoudil pořádně, ve skutečném sporném řízení, ne na základě toho, že se jeden čínský prodejce neozval.
Takže máte na stole dvě různé odpovědi na stejný tlak. Praha Music Center, která tiše zaplatí obranu i konkurenci. A Thomann, který jde do přímého protiútoku. Která z nich nakonec uspěje, ukážou až příští měsíce.
Jisté je zatím jen jedno. Bitva o tvar Stratocasteru se přesunula z pódií do soudních síní. A sleduje ji nejen kytarová komunita, ale i ti, kdo si na kytaristy spíš jen hrají (počítám se mezi ně), právníci a všichni podobně postižení. Víc si k tomu na webu dohledáte snadno, stojí to za to.